čtvrtek 11. prosince 2008

ODS bez Václava Klause je dobrá značka

Na průběh a výsledky napjatě očekávaného kongresu ODS existuje v prvních dnech po jeho skončení tolik názorů, kolik je hodnotitelů, kteří se k němu vyjadřují. Na jednom je ale snad možno se shodnout bezezbytku: do historie se ta událost zapíše hlavně definitivním rozchodem modré pravice se svým otcem zakladatelem, který na kongresu složil funkci čestného předsedy. Za sebe k tomu dodávám, že lepší dárek Václav Klaus nemohl občanským demokratům k osmnáctým narozeninám věnovat.
Bez ironie tento páně profesorův statečný čin vysoce oceňuji hlavně proto, že v kratičkém projevu na rozloučenou byla zcela výjimečně přítomna čistá pravda: Současná ODS už skutečně není tou stranou, kterou Klaus před 18 lety vytvořil jako politický nástroj pro budování své soukromé mocnářské kariéry. Pod Topolánkovým vedením dospěla v sebevědomou sílu, která pochopila, že Klausova dogmata s přibývajícím časem stále víc zapáchají veteší a ženou občanskou pravici do slepé uličky, která se naprosto míjí s realitou. Na Jánském vrš-ku v posledních letech utěšeně přibylo lidí, kteří si začali uvědomovat, že Klausova drezúra z nich učinila od praktického života izolovanou papalášskou smečku, která už není ani občanská, ani demokratická. Nedávné totálně prohrané krajské a senátní volby tu diagnózu potvrdily v plném rozsahu. Mikulášský kongres byl především o tom, přijme-li smrtelně ohrožená modrá pravice jedině možný způsob léčby. Klausovo prásknutí dveřmi mělo v tomto směru cenu první pomoci, což je ale také to jediné, co lze panu profesorovi přičíst k dobru. Když čtu některé komentáře, které úlevně konstatují, že v předsednické funkci potvrzený Mirek Topolánek má v ODS po odchodu otce zakladatele volnější ruce a víc prostoru k dýchání, chybí mi v nich varování, že je tomu tak i naopak. Bylo by osudovou chybou se domnívat, že intrikán Klausova formátu jen tak beze všeho vyklidí pole nenáviděnému sokovi a dovolí svým sirotkům jednat podle vlastního přesvědčení. Máme totiž co do činění s mimořádně mstivým zloduchem, který oč méně bude mít vlivu v odcizené partaji, o to intenzivněji bude jejím špičkám škodit na mimostranické úrovni.


Je důležité nepouštět ani na chvíli ze zřetele, že Klaus to v ODS »nezabalil« proto, aby jí nebyl na obtíž, nýbrž aby ji zničil. Ve své chorobné samolibosti počítal s tím, že do ní vrazí klín, odčerpá jí část vůdčích osobností a s nimi i nemalé procento voličů. Posledních šest let se nesnaží o nic jiného než o diskreditaci občanských demokratů, kteří to pod Topolánkem vedou od desíti k pěti. Pečliví pozorovatelé modrých neúspěchů si nemohli nevšimnout, že za naprostou většinou z nich vězí páně profesorovi kumpáni. Je snadno dokazatelné, že všichni modří rebelové, kteří torpédují reformní úsilí, vyrábějí politické skandály a navrch ještě ODS prezentují veřejnosti jako nevěrohodnou, rozhádanou, protievropskou a místy až náckovstvím zasmrádlou partaj, jsou ke všemu odhodlaní špinavci se srdečními a kdoví jakými ještě vazbami na Pražský hrad.

Ze slavného kongresu jsem si přes všechny výhrady odnesl dojem, že (staro)nové vedení modrých si dobře uvědomuje nezbytnost svého sebeobrození. Občané pravé vůle by mu v tom měli držet palce. ODS bez Václava Klause je dobrá značka.
Petr Zavoral


Hlavni stranka